Výzkum invazních druhů ryb

Nově budované mokřady a tůně se, bohužel, často stávají vítaným útočištěm pro invazní druhy ryb. Ačkoliv jsou všechny ze své podstaty budovány bez účelové rybí obsádky, invazní druhy si do nich rychle najdou cestu: často už v prvním roce po vybudování je zhruba 40–60 % tůní osídleno rybami a tento poměr zůstává během let neměnný. Při našem výzkumu více než sta tůní na jižní Moravě byla necelá polovina z nich (47 %) osídlena nějakým invazním druhem ryby a ve třetině z nich tvořily invazní druhy husté populace, které zcela dominovaly rybímu společenstvu.

Předběžné výsledky přitom ukazují, že tyto invazní populace mají významně větší negativní vliv na kvalitu vody a biotu (především společenstva zooplanktonu) než společenstva původních mokřadních rybích druhů jako jsou perlín ostrobřichý, karas obecný nebo lín obecný. Všechny druhy invazních ryb nalezené v nově budovaných tůních patří mezi druhy, které mohou klást jikry do vodní vegetace. Poslední výzkumy přitom potvrdily, že jikry takovýchto druhů mohou být přenášeny vodními ptáky (některé přežijí „cestu trávícím traktem“) a nově budované tůně tak mohou sloužit jako zdroje dalšího šíření těchto invazních druhů.

V nově vybudovaných tůních a mokřadech na jižní Moravě jsme zatím zaznamenali 4 druhy invazních ryb. Tři z nich navíc patří k druhům z tzv. “unijního seznamu“. Tento seznam 88 druhů nařízení EU č. 1143/2014, implementovaného v roce 2022 i do naší legislativy (Zákon č. 114/1992 Sb), vymezuje druhy se silně pravděpodobnými nepříznivými vlivy na některé z ekosystémových služeb, druhy, které vyžadují zvláštní pozornost, a pro něž je třeba na státní úrovni zavést regulační opatření (více zde).

Invazní druhy ryb v nově budovaných tůních

Bez popisku

střevlička východní

Pseudorasbora parva

Více informací

Charakteristika: Druh z „unijního seznamu.“ Původem z východní Asie (povodí Amuru), do Evropy zavlečena v polovině 20. století, rozšířila se po celé Evropě. Vyhledává především pomalu tekoucí a stojaté vody. Dosavadní rozšíření silně spjato s rybničními chovy, v nichž někdy působí škody (konkurence mladým chovným rybám, napadání), jindy je vyhledávanou potravou pro dravé druhy ryb.
Procento výskytu: V našem průzkumu jihomoravských tůní se vyskytla na 27 % lokalit (druhý nejpočetnější rybí druh).
Předpokládané nebezpečí pro ekosystémy nově budovaných tůní: ač ryba malá vzrůstem (většinou do 10 cm), její agresivní chování vůči jiným rybám či obojživelníkům může vést k velkému kompetičnímu tlaku či poranění. Vytváří silný predační tlak na plankton a makrozoobentos. Dokáže vyprodukovat několik generací ročně, populace rychle dosáhnou vysoké hustoty.

Bez popisku

karas stříbřitý

Carassius gibelio

Více informací

Charakteristika:Původem z východní Asie, do Evropy zavlečen v polovině 20. století, rozšířen po většině Evropy, spojen často s rybničními chovy, místy velmi častý ve stojatých i pomalu tekoucích vodách. Ve stojatých vodách často nahrazuje mizejícího původního karase obecného (Carassius carassius). V nově osídlených oblastech se většinou vyskytují unisexuální populace triploidních samic množících se gynogenezí (z jiker se vyvíjejí klony matky, vývoj nastartován i spermiemi jiných kaprovitých ryb), s postupem invaze dochází k vytvoření bisexuálních diploidních populací.
Procento výskytu: V našem průzkumu jihomoravských tůní se vyskytl na 28 % lokalit (nejpočetnější rybí druh).
Předpokládané nebezpečí pro ekosystémy nově budovaných tůní: predace bezobratlých, disturbance dna při hledání potravy a následné zakalení vody. Silně tolerantní ke znečištění a sníženým kyslíkovým podmínkám. Často přežívá jako „poslední“ rybí druh na vysychající lokalitě.

Bez popisku

sumeček černý

Ameiurus melas

Více informací

Charakteristika: Druh z „unijního seznamu.“ Původem ze Severní Ameriky, několik nezávislých introdukcí od konce 19. do poloviny 20. století. Zaměnitelný s příbuzným sumečkem americkým (Ameiurus nebolosus), což někdy znemožňuje určit dobu introdukce či míru rozšíření. Do ČR zavlečen s násadou kapra pravděpodobně v 10. letech 21. století. V Evropě i ČR ostrůvkovitý výskyt. Starší výskyty především z jihu Evropy, poslední dobou působí velké potíže v zemích Balkánu, Maďarsku, Slovensku či Česku, kde tvoří velmi početné populace rychle dospívajících, malých, rybářsky neatraktivních jedinců.
Procento výskytu: V našem průzkumu jihomoravských tůní se vyskytl na 3 % lokalit.
Předpokládané nebezpečí pro ekosystémy nově budovaných tůní: predace bezobratlých a obojživelníků, početné populace mohou vytvářet silný predační tlak. Tvrdé paprsky prsních a hřbetní ploutve mohou způsobit nepříjemné poranění a činí jej neatraktivním pro mnoho původních predátorů.

Bez popisku

slunečnice pestrá

Lepomis gibbosus

Více informací

Charakteristika: Druh z „unijního seznamu.“ Původem ze Severní Ameriky, do Evropy introdukována na konci 19. století. Hojná především na jihu Evropy. Výskyt ostrůvkovitý, frekvence nových výskytů má stoupající tendenci. Atraktivní zbarvení ji činí oblíbenou rybou akvárií i zahradních jezírek, do přírody se dostává úniky z těchto chovů či cílenou introdukcí, například do štěrkoven či zatopených lomů.
Procento výskytu: V našem průzkumu jihomoravských tůní se vyskytla na 2 % lokalit.
Předpokládané nebezpečí pro ekosystémy nově budovaných tůní: i poměrně málo jedinců dokáže vyvinout silný predační tlak na bezobratlé, ale i raná vývojová stadia ryb či obojživelníků.

Jak stránku citovat

Janáč M. Invazní druhy ryb v nově vybudovaných tůních a mokřadech. Mokřady v zemědělské krajině [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2024 [verze 20. 11. 2024]. Dostupné z: https://mokrady.sci.muni.cz/o-projektu/vyzkum-invaznich-druhu-ryb