Deštníkové druhy
Průvodní informace
Vymezení oblastí nevhodných pro budování nádrží, tůní a stálých mokřadů je založeno na výskytu ochranářsky významných společenstev vysychavých polních mokřadů. Jako deštníkové druhy, tedy ty, jenž charakterizují význam a kvalitu daného biotopu a jejichž ochranou je zaručena ochrana dalších druhů obývajících toto cenné prostředí, byli použiti vybraní zástupci velkých lupenonohých korýšů a mokřadních ptáků.
Jde o druhy s úzkou ekologickou vazbou na vysychavé polní mokřady, kde se nacházejí jejich významné populace v rámci regionu jižní Moravy, ale i celé České republiky. Ve všech případech jde o druhy ohrožené podle aktuálního Červeného seznamu ČR (Sychra et al. 2017, Šťastný et al. 2017) a až na výjimky (škeblovky, čejka, kulík) jde zároveň o druhy zvláště chráněné podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Podle § 50 tohoto zákona jsou tyto druhy chráněny ve všech svých vývojových stádiích a chráněna jsou i jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Proto je zakázáno škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje a není možné jimi užívaná sídla poškozovat. V případě zásahu do biotopů vysychavých polních mokřadů s přítomností uvedených druhů, jako je jejich cílená likvidace či přeměna na jiné typy prostředí včetně trvalých vodních ploch, jde tedy o činnost podléhající udělení výjimky podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. Vzhledem k tomu, že u většiny uvedených druhů platí, že vysychavé polní mokřady představují zásadní prostředí pro přežití jejich populací u nás, je jejich ochrana naprosto klíčová, zvláště v kontextu nížinné zemědělské krajiny, kde jde často o jediné přirozené mokřadní biotopy. Navíc vzhledem k jejich vysychavému charakteru a na ně navázané semenné a vaječné bance jsou tyto biotopy jen stěží nahraditelné jakýmikoliv kompenzačními opatřeními.
Podle současných znalostí hostí tato mokřadní refugia na jižní Moravě minimálně 150 ohrožených a 70 zvláště chráněných druhů, mezi nimiž je kromě zde uvedených i řada mokřadních rostlin, vodního a terestrického hmyzu či obojživelníků. Proto je v následujícím období velmi žádoucí rozšíření seznamu deštníkových druhů i o některé další z těchto skupin.
V přehledu deštníkových druhů jsou uvedeny kategorie zvláštní ochrany podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. zákona č. 114/1992 Sb. v kategoriích: KO – kriticky ohrožený; SO – silně ohrožený. Kategorie ohrožení jednotlivých druhů podle aktuálního Červeného seznamu ČR (ČS 2017: Sychra et al. 2017 – velcí lupenonožci, Šťastný et al. 2017 – ptáci) je uvedena v těchto kategoriích: CR – kriticky ohrožený; EN – ohrožený; VU – zranitelný.
Zdroje:
- Sychra J., Merta L. & Zavadil V. 2017. Branchiopoda (lupenonožci). In: Hejda R., Farkač J. & Chobot K. (eds.) Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. [Red List of threatened species of the Czech Republic. Invertebrates]. Příroda 36: 86–89.
- Štastný K., Bejček V. & Němec M. 2017. Červený seznam ptáků České republiky. In: Chobot K. & Němec M. (eds.) Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. [Red List of threatened species of the Czech Republic. Vertebrates]. Příroda 34: 107–154.
Korýši
žábronožka panonská
Chirocephalus carnuntanus
Více informací
- Ohrožení: 114/1992 Sb.: KO; ČS 2017: CR
- Rozšíření: Těžištěm výskytu je oblast Panonie, tedy stepi nížin v jihovýchodní části střední Evropy. U nás má severozápadní hranici svého rozšíření. Kromě jedné historické lokality ve středních Čechách je od nás známa pouze ze tří současných lokalit na jižní Moravě. Dvě z nich se nacházejí na Znojemsku a jedna zcela izolovaná na Vyškovsku.
- Biotop: Žije u nás v jarních tůních vznikajících po tání sněhu či vydatnějších srážkách. Vyžaduje sukcesně raná stadia tůní s málo vyvinutou vegetací. Vysychavé polní mokřady představují dvě ze tří recentních lokalit druhu v České republice.
- Období výskytu: Je to chladnomilný druh, obvykle se vyskytuje od února do května, výjimečně až do června. Ojediněle byl u nás zaznamenán i podzimní výskyt v listopadu až prosinci.
- Doporučení pro ochranu populací: Zcela zásadní je přísná ochrana stávajících lokalit, na nichž je důležité zachování vodního a disturbančního režimu. V polních mokřadech jde v současnosti zejména o orbu udržující raná sukcesní stádia. Pro přežití populací je důležité vytvoření funkčního mechanismu ochrany na orné půdě, který by pomohl zachovat její lokality a zároveň umožnil bezkonfliktní zemědělské hospodaření či náhradní management.
žábronožka sněžní
Eubranchipus grubii
Více informací
- Ohrožení: 114/1992 Sb.: KO; ČS 2017: VU
- Rozšíření: Je rozšířena téměř v celé Evropě, s těžištěm výskytu v lesní a lesostepní krajině střední Evropy. V České republice se nejvíce lokalit nachází v Polabí a na jižní až střední Moravě v okolí řek Moravy, Dyje a Svratky.
- Biotop: Osidluje převážně lesní a luční jarní periodické tůně v záplavovém území nížinných řek. Najdeme ji však také ve vysychavých polních mokřadech či v zaplavených příkopech u železnic. Na rozdíl od ostatních našich žábronožek se nevyhýbá striktně lesním ani vegetací zarostlým tůním.
- Období výskytu: Je to chladnomilný druh vyskytující se u nás především od března do května, výjimečně již od ledna či do začátku června.
- Doporučení pro ochranu populací: Pro tento druh je zásadní funkční dynamika říčních aluvií a na ni navázaný záplavový režim, který opakovaně napouští a přirozeně obnovuje jím obývané tůně. V lokalitách výskytu v polních mokřadech je rovněž zásadní zachování vodního a disturbančního režimu.
žábronožka letní
Branchipus schaefferi
Více informací
- Ohrožení: 114/1992 Sb.: KO; ČS 2017: VU
- Rozšíření: Jde o široce rozšířený druh obývající stepní a lesostepní zóny kontinentální Evropy. V České republice má nejvíce lokalit v nížinách středních a severních Čech a na střední a jižní Moravě.
- Biotop: Obývá mělké, vegetací nezarostlé či jen řídce zarostlé kaluže a jiné periodicky zvodnělé deprese, u nás nejčastěji vysychavé polní mokřady (především na Moravě) a tůně na vojenských cvičištích. Biotopy jsou zpravidla plně osluněné, jen zřídkakdy se nacházejí při okraji nebo dokonce uvnitř lesa.
- Období výskytu: Je to teplomilný druh. Dospělí jedinci se u nás objevují zpravidla od poloviny dubna, s maximem mezi červnem a zářím a za vhodných meteorologických podmínek vydrží až do prosince..
- Doporučení pro ochranu populací: Tento druh je zcela vázán na raná sukcesní stádia a vyžaduje razantní disturbanční režim, jako je pojezd vozidel, orba či pastva. Důležitá je ochrana vysychavých louží v oblasti jeho výskytu, včetně těch na polních či lesních cestách, před zavážením, odvodňováním a přeměnou na trvalé tůně.
žábronožka divorohá
Streptocephalus torvicornis
Více informací
- Ohrožení: 114/1992 Sb.: KO; ČS 2017: CR
- Rozšíření: Areál rozšíření druhu zahrnuje Evropu, severní Afriku a jihozápadní Asii. V České republice je jedinou v současnosti známou lokalitou tohoto druhu PP Červený rybníček u Znojma.
- Biotop: Obývá nezarostlé dlouze zaplavené periodické tůně a tůně trvalejšího charakteru s výrazným kolísáním vodní hladiny. Mohou to být hlubší vysychavé polní mokřady, hluboké louže na polních cestách či tůně po těžbě. Stejně jako u ostatních druhů žábronožek je však vždy zásadní absence ryb.
- Období výskytu: Druh se může vyskytovat od února až do prosince. Líhne se ve vodě s teplotou nad 15 °C. Je to naše nejvíce dlouhověká žábronožka, může žít i více než deset měsíců.
- Doporučení pro ochranu populací: Zcela zásadní je ochrana jediné současné lokality jejího výskytu ve formě aktivního managementu zajišťujícího vhodný vodní režim, absenci ryb a disturbance. Velmi žádoucí je mapování vhodných lokalit především v oblastech jejího bývalého výskytu. Kvůli své vazbě na hlubší, déle zaplavené tůně, je důležité zejména zamezení přeměny vysychavých biotopů na trvalá vodní tělesa s rybí obsádkou.
listonoh jarní
Lepidurus apus
Více informací
- Ohrožení: 114/1992 Sb.: KO; ČS 2017: EN
- Rozšíření: Druh je široce rozšířený v Evropě, Asii a severní Africe. V České republice se vyskytuje především v Polabí a Pomoraví. Nejvíce lokalit se nachází na jižní Moravě, v záplavových územích Dyje a Moravy.
- Biotop: Je to chladnomilný druh žijící v podobných jarních biotopech jako žábronožka sněžní. Největší populace lze najít v lučních a lesních jarních periodických tůních v záplavovém území větších nížinných řek. Může obývat i zanesené odvodňovací kanály, zatopené příkopy podél hrází a železnic a vysychavé polní mokřady.
- Období výskytu: Vyskytuje se od konce března do poloviny května, výjimečně až do poloviny června.
- Doporučení pro ochranu populací: Podobně jako u žábronožky sněžní je pro přežití druhu zásadní zachování vodního režimu spojeného s říčními aluvii a opakovaným zaplavováním a obnovou vhodných biotopů. V biotopech vysychavých polních mokřadů je důležité šetrné zemědělské hospodaření s orbou polních depresí v suchých částech roku a ochrana vodního režimu.
listonoh letní
Triops cancriformis
Více informací
- Ohrožení: 114/1992 Sb.: KO; ČS 2017: VU
- Rozšíření: Jde o druh rozšířený na rozsáhlém území Evropy, severní Afriky a Asie, známý z celé střední Evropy. Je to nejrozšířenější z našich velkých lupenonohých korýšů s těžištěm výskytu v nížinách Čech i Moravy.
- Biotop: Má podobnou ekologii jako žábronožka letní. Obývá osluněné holé či řídce zarostlé kaluže s jílovitým nebo bahnitým dnem. Kromě vojenských cvičišť, kde je častější v Čechách, žije zejména ve vysychavých polních mokřadech, na jižní Moravě se vyskytuje téměř výlučně v nich. Jen výjimečně byl nalezen v plůdkových rybníčcích.
- Období výskytu: Zpravidla se vyskytuje od poloviny dubna, v závislosti na klimatických podmínkách až do prosince, nejvíce nálezů je z června až září.
- Doporučení pro ochranu populací: Pro přežití populací tohoto druhu je zásadní odpovídající disturbanční management na nejčastěji obývaných biotopech, tedy vojenských cvičištích a vysychavých polních mokřadech. Důležité je především opakované mechanické narušování povrchu půdy pojezdem těžké techniky, na polích především orbou, případně pastvou. Podobně jako u jiných druhů je klíčové zachování vodního režimu, ochrana před cílenou likvidací vhodných biotopů a jejich přeměnou na trvalé tůně. Žádoucí je vytvoření funkčního mechanismu ochrany na orné půdě, který by pomohl zachovat lokality druhu a zároveň umožnil bezkonfliktní zemědělské hospodaření.
škeblovka oválná
Cyzicus tetracerus
Více informací
- Ohrožení: 114/1992 Sb.: -; ČS 2017: CR
- Rozšíření: Je rozšířena v Evropě s výjimkou její severní a severozápadní části, v Asii a severní Africe. V současné době však probíhá taxonomická revize rodu, která naznačuje v tomto areálu omezený výskyt více druhů. Z území České republiky je známá pouze z jižní Moravy. Recentně byl její výskyt zaznamenaný pouze na třech lokalitách na Břeclavsku a Hodonínsku.
- Biotop: Obývá řídce zarostlé příkopy, periodické tůně na pastvinách a loukách, ale i vegetací nezarostlé vysychavé polní mokřady v aluviích větších řek. Jediná známá lokalita u nás po roce 2010 se nachází na orné půdě.
- Období výskytu: Je to pozdně jarní druh vyskytující se od dubna do června, zatímco letní či podzimní výskyt druhu u nás není znám.
- Doporučení pro ochranu populací: Zcela zásadní je přísná ochrana posledních lokalit druhu, na nichž je důležité zachování vodního a disturbančního režimu. Důležitá je dynamika říčních aluvií spojená s periodickým zaplavováním a obnovou biotopů. V polních mokřadech je pak zásadní šetrné zemědělské hospodaření s pravidelnými disturbancemi, jako je orba v suché části roku. Velmi žádoucí je mapování vhodných lokalit především v oblastech bývalého výskytu druhu. Nutné je zařazení druhu mezi legislativně chráněné.
škeblovka rovnohřbetá
Leptestheria dahalacensis
Více informací
- Ohrožení: 114/1992 Sb.: -; ČS 2017: EN
- Rozšíření: Jde o široce rozšířený druh. Vyskytuje se v jižní a východní Evropě, celé Asii a v severní a východní Africe. V České republice je nejběžnějším druhem škeblovky. I přesto je recentní výskyt znám pouze z jižní Moravy, zatímco v Čechách je nezvěstná.
- Biotop: Obývá vegetací nezarostlé louže na polních cestách a tankodromech, vysychavé polní mokřady, ale i řídce zarostlé periodicky zaplavované tůně na loukách a pastvinách. Její výskyt byl zaznamenán také v plůdkových rybnících. Pro území České republiky jsou většinovým a zcela zásadním biotopem vysychavé mokřady na orné půdě.
- Období výskytu: Je poměrně teplomilná, vyskytuje se od konce dubna do října, výjimečně až do listopadu.
- Doporučení pro ochranu populací: Zcela zásadní pro přežití druhu je ochrana a management vysychavých polních mokřadů. Druh je vázán na raná sukcesní stádia a vyžaduje disturbance jako je orba. Klíčové je opět zachování vodního režimu a ochrana před cílenou likvidací vhodných biotopů a jejich přeměnou na trvalé tůně v oblastech jeho výskytu. Žádoucí je vytvoření funkčního mechanismu ochrany na orné půdě, který by pomohl zachovat lokality druhu a zároveň umožnil bezkonfliktní zemědělské hospodaření. V plůdkových rybnících s jeho výskytem je důležité zachování režimu hospodaření bez intenzifikace. Nutné je zařazení druhu mezi legislativně chráněné.
škeblovka hladká
Imnadia yeyetta
Více informací
- Ohrožení: 114/1992 Sb.: -; ČS 2017: CR
- Rozšíření: Je to druh s malým areálem rozšíření. Vyskytuje se v jižní Francii a v Panonské nížině, kde je těžiště jeho rozšíření. V České republice je to velmi vzácný druh objevený až po roce 2000 a dnes známý pouze ze třech vysychavých polních mokřadů v okolí Hevlína na Znojemsku.
- Biotop: Obývá nezarostlé periodické mokřady na orné půdě a nezpevněných cestách, zarostlé tůně na loukách a pastvinách i stará periodicky vysychavá ramena řek. U nás je známa pouze z vysychavých polních mokřadů.
- Období výskytu: VJe to teplomilný druh. Vyskytuje se v závislosti na aktuálních klimatických podmínkách od konce dubna do října. Z našeho území je však známá pouze ze září a října.
- Doporučení pro ochranu populací: Druh je velmi zranitelný i díky tomu, že se u nás nachází na hranici svého areálu. Zcela zásadní je přísná ochrana vysychavých vod v oblasti výskytu druhu. Vzhledem k jejímu výskytu pouze v mokřadech na orné půdě jsou důležité především opakované disturbance orbou, zachování vodního režimu lokalit a jejich ochrana před cílenou likvidací a přeměnou na trvalé tůně. Žádoucí je vytvoření funkčního mechanismu ochrany na orné půdě, který by pomohl zachovat lokality druhu a zároveň umožnil bezkonfliktní zemědělské hospodaření. Nutné je zařazení druhu mezi legislativně chráněné.
hrašník zobcovitý
Lynceus brachyurus
Více informací
- Ohrožení: 114/1992 Sb.: -; ČS 2017: CR
- Rozšíření: Druh je rozšířený v severní a střední Evropě, v severní Americe a severní Asii. V České republice se v současnosti vyskytuje roztroušeně: na jedné lokalitě na Strakonicku, na dvou lokalitách u Olomouce a na jedné lokalitě na Znojemsku. V současnosti jde spolu se slovenskými lokalitami zřejmě o jižní hranici jeho areálu v Evropě.
- Biotop: Obývá nezastíněné, periodicky vysychavé tůně hustě i řídčeji zarostlé vodní vegetací i tůně v řídce zapojeném lese. Výjimečně se může vyskytovat i v nezarostlých mokřadech na orné půdě, i když u nás zatím není takový výskyt znám.
- Období výskytu: Je to spíše chladnomilný druh vyskytující se od konce března do června, v České republice byl nejčastěji zaznamenán v dubnu a květnu.
- Doporučení pro ochranu populací: Vzhledem k jeho vzácnosti je zásadní přísná ochrana lokalit jeho výskytu. Důležité je zachování záplavového vodního režimu, ať už v aluviích větších řek, či mimo ně, a zabránění likvidace biotopů, jejich přeměny na trvalá vodní tělesa a zarybnění. Jde pravděpodobně o přehlížený druh, takže je velmi žádoucí mapování vhodných biotopů v období jeho výskytu. Nutné je zařazení druhu mezi legislativně chráněné.
Ptáci
čejka chocholatá
Vanellus vanellus
Více informací
- Ohrožení: 114/1992 Sb.: -; ČS 2017: VU
- Rozšíření: Je rozšířena po celé Evropě a palearktické části Asie až po Dálný Východ. Ve vhodných otevřených biotopech se vyskytuje po celém našem území s těžištěm v nižších a středních polohách.
- Biotop: Je druhem otevřené zemědělské krajiny. Dříve hnízdila především na vlhkých loukách, v současné době vzhledem k jejich zániku hnízdí nejčastěji přímo na orné půdě s přítomností mělkých vysychavých rozlivů. Hnízdo je umístěno přímo na zemi. V mimohnízdní době se vyskytuje, často v hejnech, u různých typů mokřadů, včetně těch na polích.
- Období výskytu: Vyskytuje se u nás téměř po celý rok, jen v nejchladnějších měsících se hejna čejek posouvají směrem do jihozápadní Evropy. Hnízdění probíhá obvykle od března do května, časté jsou náhradní snůšky po jejich zničení.
- Doporučení pro ochranu populací: V souvislosti s intenzivním zemědělstvím je čejka silně ubývajícím druhem. Její ochrana spočívá v mapování hnízdišť, značení hnízd kvůli prevenci ztrát na hnízdech na orné půdě vlivem práce na polích za použití těžké techniky, ale i péče o vhodné podmáčené biotopy včetně samostatného titulu v rámci AEKO. Vhodný management zahrnuje zemědělské práce mimo dobu hnízdění, pravidelné disturbance (orba, kosení) v mimohnízdním období a ochranu před cíleným odvodňováním podmáčených míst, zavážením podmáčených depresí na polích zeminou či přeměnou obsazovaných lokalit na jiné typy biotopů. Nutné je zařazení druhu mezi legislativně chráněné.
vodouš rudonohý
Tringa totanus
Více informací
- Ohrožení: 114/1992 Sb.: KO; ČS 2017: CR
- Rozšíření: Je to druh s rozsáhlým, ale roztříštěným areálem, od západní Evropy po Dálný Východ. Hlavními oblastmi výskytu u nás jsou nížinné mokřadní oblasti jižních Čech, Poodří a především jižní Morava, která je v současnosti nejvýznamnějším územím pro hnízdění druhu u nás.
- Biotop: K hnízdění vyhledává vlhké louky, vysychavé polní mokřady či obnažená dna rybníků. Podobně jako čejka hnízdí přímo na zemi. Vyšší početnosti je přitom na jižní Moravě dosahováno především ve vlhkých letech, kdy se významně zvyšuje nabídka vhodných hnízdních biotopů v podobě polních rozlivů. Vlhká místa na orné půdě jsou po roce 2010 nejčastějším hnízdním biotopem u nás. V době tahu jej lze zastihnout u břehů různých typů vodních těles.
- Období výskytu: Na hnízdiště se vrací na konci února či v březnu. Hnízdí obvykle od března do června. Jde o přísně tažný druh, který z hnízdišť mizí od konce června, z našeho území pak obvykle do konce srpna. Na tahu se pak může vyskytovat až do listopadu.
- Doporučení pro ochranu populací: Ochrana druhu zahrnuje nastavení vhodného managementu na lokalitách opakovaného výskytu, jako je vhodná seč či pastva, dále pak zachování vodního režimu s přítomností vodní hladiny a otevřených břehů v době hnízdění. Na orné půdě je podobně jako u čejky důležitý posun zemědělských prací s pojezdy těžké techniky mimo období hnízdění, pravidelné disturbance (orba, kosení, pastva) zajišťující nezarůstání lokalit a ochrana před cíleným odvodňováním podmáčených míst, zavážením podmáčených depresí na polích zeminou či přeměnou obsazovaných lokalit na jiné typy biotopů, jako jsou trvalé vodní plochy. Částečně může být vhodné využití AEKO pro čejku. Na rybničních lokalitách je vhodným nástrojem částečné letnění a ochrana před zvyšováním hladiny v době hnízdění.
kulík říční
Charadrius dubius
Více informací
- Ohrožení: 114/1992 Sb.: -; ČS 2017: VU
- Rozšíření: Je to druh hnízdící od severní Afriky, přes celou Evropu až po východní Asii včetně její orientální oblasti. Ve vhodných biotopech se u nás vyskytuje po celém území, včetně vyšších poloh.
- Biotop: Je druhem obývajícím biotopy s minimem vegetace, nejčastěji při březích vod. Lze ho zastihnout na písčitých či štěrkových náplavech toků, dnech vypouštěných rybníků nebo podmáčených polích, pískovnách a lomech, přičemž hnízdo je umístěno na zemi. Hnízdění na orné půdě je v posledních letech stále častější. Na tahu jej lze zastihnout na odhalených březích různých typů vod.
- Období výskytu: Je to tažný druh. Vyskytuje se u nás od března do října až listopadu. Hnízdění probíhá od dubna do června.
- Doporučení pro ochranu populací: Péče o druh spočívá v ochraně mokřadních biotopů v raném sukcesním stádiu, obdobně jako u ostatních zmíněných bahňáků jsou důležité disturbance a vodní režim. Na orné půdě jde o vyloučení pohybu těžké techniky v době hnízdění, orbu v době mimohnízdní a ochranu polních rozlivů před cíleným vysoušením a přeměnou na jiné biotopy. Opět je vhodné využití AEKO pro čejku a zařazení druhu mezi legislativně chráněné.
konipas luční
Motacilla flava
Více informací
- Ohrožení: 114/1992 Sb.: SO; ČS 2017: VU
- Rozšíření: Vyskytuje se v celé Palearktické oblasti, od severní Afriky, přes celou Evropu a Asii až po západ Severní Ameriky. U nás hnízdí nehojně v nížinných oblastech, především v Podkrušnohoří, povodí Ohře a Labe, východních a jižních Čechách a jižní Moravě.
- Biotop: Je to druh hnízdící v nížinných mokřadech a na vlhkých loukách. Po úbytku těchto biotopů jej lze dnes často zastihnout i na vysychavých polních mokřadech či na okrajích polí a extenzivně hospodařených loukách s dostatečnou potravní nabídkou. Hnízdo je umístěno na zemi v trsech vegetace. Na tahu se vyskytuje v podobných biotopech, častěji na polích s rozlitinami.
- Období výskytu: Jde o tažný druh s výskytem u nás od konce března po říjen. Hnízdění probíhá jednou až dvakrát od druhé poloviny dubna po začátek července.
- Doporučení pro ochranu populací: Ochrana druhu spočívá v péči o biotopy zahrnující extenzivní hospodaření na loukách, polích či okrajích mokřadů. Velmi vhodné je ponechávání ekotonálních biotopů a úhorů na okrajích otevřených biotopů s managementem v mimohnízdní době. Důležitá je pro něj rovněž přítomnost mělké vody v době tahu i hnízdění, takže péče o druh zahrnuje i zachování vodního režimu mělkých mokřadů a jejich ochranu před vysoušením a změnou na hlubší trvalá vodní tělesa.
Jak stránku citovat
Sychra J. & Bojková J. Deštníkové druhy efemerních polních mokřadů. Mokřady v zemědělské krajině [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2024 [verze 20. 11. 2024]. Dostupné z: https://mokrady.sci.muni.cz/polni-mokrady/destnikove-druhy