Efemerní polní mokřady
Efemerní (vysychavé) polní mokřady jsou centrem biodiverzity v zemědělské krajině, a to především na jižní Moravě, kde jsou jedním z posledních útočišť řady ohrožených a zákonem chráněných druhů. Tato stanoviště se v nižších polohách nejčastěji nacházejí na zemědělské půdě, která po plošném odvodnění a regulacích toků nahradila mokřadní aluviální biotopy. Vysychavé mokřady na zemědělsky obhospodařované půdě tak dnes suplují zaniklá slaniska, periodicky zaplavované nivní louky, poříční tůně a jiné téměř vymizelé typy mokřadů s rozkolísaným vodním režimem.
Zásadní specifika efemerních polních mokřadů, které se liší od stálých vodních těles a jiných typů mokřadů nížin, jsou:
- (ne)pravidelné vysychání
- fungující režim narušení (především orbou), který je opakovaně vrací do raného sukcesního stádia
- nízká hloubka, velmi variabilní rozloha a nepravidelný výskyt v čase i prostoru
- absence stálých rybích populací
- častá historická kontinuita se zaniklými mokřady, které se na místě vyskytovaly dřív, díky přítomnosti semenné banky či trvalých stádií umožňujících obnovu populací po zaplavení.
Výstavbou stálých vodních nádrží, tůní či mokřadů jakéhokoli typu na místech efemerních polních mokřadů jsou tato specifika zničena a stanoviště zaniká, včetně populací organismů na ně vázaných.
Pro řadu organismů jsou v současnosti vysychavé polní mokřady nejdůležitějším biotopem v rámci celé středoevropské části jejich areálu výskytu. Navíc jde často o ohrožené a zákonem chráněné druhy, jejichž populace procházejí poklesem v důsledku nedostatku vhodného prostředí pro jejich přežívání anebo dokonce jejího pokračujícího ničení. Podle našich současných znalostí tato mokřadní refugia hostí na jižní Moravě minimálně 150 ohrožených a 70 zvláště chráněných druhů.
Přeměna polních mokřadů v jiný typ vodního biotopu je proto zcela nežádoucí, stejně tak jejich přímá likvidace vysoušením, zavážením či absencí narušení.
Zásadními živočichy úzce vázanými na tento typ prostředí jsou vodní ptáci vyžadující mělké vodní biotopy s bahnitými či řídce zarostlými břehy – především bahňáci, jako je čejka chocholatá, kulík říční nebo kriticky ohrožený vodouš rudonohý, kteří využívají polní mokřady i k hnízdění. Dalšími zákonem chráněnými druhy vázanými výlučně na vysychavé biotopy jsou velcí lupenonozí korýši (žábronožky, listonozi a škeblovky), pro které jsou polní mokřady často posledním útočištěm. Tito živočichové jsou vhodnými deštníkovými druhy, jejichž ochrana zastřešuje ochranu celého souboru dalších druhů vysychavých polních mokřadů (např. planktonní korýši, hmyz, obojživelníci, rostliny) a také specifik prostředí tohoto biotopu.
Ukázky polních mokřadů
Jak stránku citovat
Sychra J. & Bojková J. Efemerní polní mokřady. Mokřady v zemědělské krajině [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2024 [verze 20. 11. 2024]. Dostupné z: http://mokrady.sci.muni.cz / polni-mokrady / efemerni-polni-mokrady