Vyhodnocení přínosu tůní
Prezentace výsledků terénního monitoringu biodiverzity a kvality prostředí nových tůní a nádrží bez výpusti a jejich porovnání s rybníky a stálými mokřady na jižní Moravě.
Online si můžete prohlédnout hlavní výsledky statistického zpracování dat a vizualizace výsledků analýz. Podrobné vyhodnocení přínosu nových tůní v kontextu ostatních mokřadních biotopů na jižní Moravě si můžete přečíst v souhrnné zprávě projektu:
Bojková J., Janáč M., Devánová A., Pliska D. & Sychra J. 2026. Vyhodnocení kvality prostředí a významu nově vybudovaných malých vodních nádrží a tůní pro mokřadní biodiverzitu zemědělské krajiny. Brno: Masarykova univerzita a Ústav biologie obratlovců AV ČR [31. 3. 2026].
Jak posoudit přínos umělých biotopů pro biodiverzitu?
Pro vyhodnocení přínosu nově vybudovaných tůní a nádrží bez výpusti pro mokřadní biodiverzitu v zemědělské krajině je nutné definovat, co je přínosem. Jako hlavní kritérium pro pozitivní přínos jsme zvolili výskyt habitatových specialistů (stenotopních druhů) a výskyt vzácných (tj. s omezeným regionálním výskytem) a ohrožených/chráněných druhů. V kontextu dramatického úbytku mokřadů a jejich biodiverzity oproti minulosti je právě podpora specializovaných mokřadních druhů hlavním cílem obnovy mokřadů a vytváření nových biotopů. Naopak za negativní přínos považujeme výskyt nežádoucích druhů, to znamená invazních druhů a ryb vysazovaných pro rybářské účely, pro které tento typ biotopu není primárně budován. Předpokládáme, že pokud nový biotop poskytuje prostředí pouze pro běžné druhy (eurytopní a ubikvistní), je jeho přínos neutrální. Pokud poskytuje prostředí pro nežádoucí druhy, je jeho přínos negativní, protože podporuje šíření těchto druhů v krajině.
V kulturní krajině je dostatek vodních biotopů pro chov či výskyt ryb (rybníky a nádrže různého typu a účelu) a naopak biotopů bez ryb anebo s malým množstvím ryb je nedostatek. Prostředí málo ovlivněné rybami má zásadní význam pro dlouhodobé přežití populací druhů, které jsou rybami vyžírány nebo je rybami prostředí pozměněno natolik, že zde již tyto populace nejsou schopny přežívat a reprodukovat se. Z tohoto důvodu jsou v kulturní krajině velmi cenné biotopy, které jsou útočištěm druhů citlivých na predaci rybami. Rybníky, kde probíhá rybářské hospodaření a chov ryb, jsme použili jako hlavní srovnávací měřítko pro biodiverzitu nových tůní a nádrží. Primárním účelem rybníků není podpora biodiverzity a udržování kvalitního prostředí pro vodní a mokřadní organismy, a proto jejich druhová bohatost a druhové složení představují minimum, co stojaté vody kulturní krajiny poskytují.
V silně pozměněné a zemědělsky dlouhodobě intenzivně využívané krajině už chybí zdrojové populace mnoha dříve běžných mokřadních druhů. I když vybudujeme kvalitní nový vodní biotop, cílové druhy jej neosídlí, protože už vymizely. Z tohoto důvodu je potřebné mít srovnávací měřítko pro posouzení přínosu nastavené také z opačné strany, ze strany maximální dosažitelné biodiverzity v regionálním kontextu. Pro stálé stojaté vody jsme pro porovnání využili otevřené mokřady mimo lužní lesy, které mají přirozený původ a jsou zbytky původních mokřadů, byť v minulosti zcela jistě vypadaly jinak. Tyto mokřady nám nastavují měřítko pro posouzení pozitivního přínosu z hlediska množství podpořených druhů různých skupin, celkové druhové bohatosti a podpory ekologicky různých skupin vodní bioty. Pochopitelně jak rybníky, tak stálé mokřady zahrnují různě kvalitní tělesa. To ale platí i pro umělé tůně a nádrže bez výpusti, a navíc všechny tři typy biotopů čelí ve srovnatelné míře degradaci vlivem znečištění a šíření invazních druhů.
Jihomoravské tůně jsou silně zatížené živinami: více než 85 % sledovaných tůní má eutrofní až hypereutrofní podmínky.
Zastoupení tůní v kategoriích trofie podle celkového fosforu (TP) a dusíku (TN) z celkového počtu tůní. Nad sloupečky jsou uvedeny počty tůní.
Více informací k úživnosti vodních těles na jižní Moravě
Téměř všechna vodní tělesa zemědělské krajiny jižní Moravy jsou eutrofní až hypereutrofní, tůně nejsou výjimkou. Některé lokality mají i více než desetinásobné koncentrace celkového dusíku než je hranice hypereutrofních podmínek, což ukazuje na vliv vypouštění komunálních odpadních vod nebo silného hnojení polí (u polních mokřadů)
Koncentrace celkového dusíku (nahoře) a celkového fosforu (dole) v různých typech mokřadních biotopů v zemědělské krajině na jižní Moravě. Barevné čáry oddělují jednotlivé kategorie úživnosti a červená čísla jsou počty lokalit s hypereutrofními podmínkami (za lomítkem celkový počet lokalit).
Krabice zobrazují rozptyl hodnot mezi 1. a 3. kvartilem; čára uvnitř krabice je medián, vousy zobrazují rozsah hodnot bez odlehlých hodnot (body). Osa y je transformována.
Tůně se liší především svou úživností: na grafu vlevo jsou špinavé lokality s vysokými koncentracemi živin (fosforu, dusíku, draslíku), a tudíž i vysokou koncentrací zeleného barviva řas (chlorofylu a), a vpravo jsou čistší lokality s nižšími koncentracemi, a tudíž vyšší průhledností vody.
Tůně v oblasti bývalých slanisek mají často vysoké koncentrace chloridů, síranů a vápníku (jejich šipky jdou směrem ke trojúhelníkům).
Kvalita vody nesouvisí se stářím tůně čili nedá se říci, že by starší tůně měly horší kvalitu vody a naopak (žluté a zelené barvy jsou ve vodorovném směru úplně promíchané).
Ordinační diagram (PCA) zobrazuje variabilitu v podmínkách prostředí sledovaných tůní. Tůně (symboly) s podobnými vlastnostmi prostředí jsou blíž u sebe (naopak čím jsou tůně v grafu vzdálenější, tím jsou si méně podobné) a šipky ukazují směr narůstajících hodnot dané vlastnosti prostředí (hlavní gradienty vlastností prostředí). Barevná škála od žluté po modrou zobrazuje stáří tůně (počet let od vybudování) a typ symbolu odlišuje tůně vybudované v oblasti bývalých slanisek (trojúhelníky) od ostatních lokalit (čtverce).
Více informací k slaniskům a salinizaci
Sekundární salinizace jako důsledek lidské činnosti - vysoké koncentrace chloridů, síranů, hořečnatých iontů (a také vodivosti vody) jsou nejen v tůních v oblasti bývalých slanisek, ale také v tůních ovlivněných znečištěním především komunálními odpadními vodami. To je patrné z porovnání hodnot v prvních třech krabicových grafech zleva, které ukazují tůně na slaniscích, tůně na slaniscích zatížené znečištěním a tůně mimo slaniska zatížené znečištěním.
Tůně nezatížené znečištěním, ať už jsou v oblastech slanisek anebo mimo ně, mají významně nižší koncentrace vápenatých iontů. Pravděpodobně je to tím, že do nich netečou výtoky z ČOV, které přinášejí vápník z přečištěné původně vodovodní vody.
Všechny tůně v zemědělské krajině mají vysoké koncentrace draselných iontů, což ukazuje na vliv hnojení polí. V oblastech bývalých slanisek se zdá tento vliv ještě silnější.
Dno tůní zatížených znečištěním často silně zarůstá zelenými řasami a sinicemi.
Krabicové grafy zobrazují elektrickou vodivost vody, koncentrace chloridů, síranů a celkového hořčíku, vápníku a draslíku ve vodě, pokryvnost dna řasami, koncentraci chlorofylu a průhlednost vody tůní, které byly vybudovány v oblasti bývalých slanisek a jsou anebo nejsou zatíženy znečištěním. Rozdíly byly testovány Kruskal-Wallisovým testem a Dunnovým post hoc testem s Bonferroniho korekcí. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 jsou odlišeny různými písmeny. Krabice zobrazují rozptyl hodnot mezi 1. a 3. kvartilem; čára uvnitř krabice je medián, vousy zobrazují rozsah hodnot bez odlehlých hodnot (body).
Více informací k podmínkám prostředí tůní
Vztahy mezi vlastnostmi krajiny a chemickými parametry tůní jsou velmi slabé (korelace menší než 0,4), což potvrzuje, že dominantní vliv má znečištění a umístění tůní v oblasti bývalých slanisek (jak ukázala předchozí analýza)
Vztahy mezi charakteristikami tůně a chemickými parametry tůní zobrazují pouze velmi známé závislosti průhlednosti vody a chlorofylu a na množství živin (fosforu, dusíku i draslíku).
Nepotvrdilo se, že by stáří tůně či doba trvání mokřadu na daném místě ovlivňovala kvalitu vody (mladší tůně nejsou čistší, ani starší špinavější), nemá vliv ani velikost, členitost tůně či šířka pásu litorální vegetace (nepotvrzuje se, že by lépe navržená tůň měla lepší parametry kvality vody).
Matice zobrazuje hodnoty Spearmanova korelačního koeficientu mezi chemickými parametry vody a charakteristikami tůně a okolní krajiny. Barvená pole zobrazují statisticky významné hodnoty na hladině alfa 0,001786 po Bonferroniho korekci.
Více informací ke stáří tůní, mokřadů a rybníků
Stálé mokřady a rybníky, které na jižní Moravě sledujeme, jsou srovnatelně staré, tůně jsou mladší. Mokřady i rybníky ale zahrnují i mladší lokality, v čemž se neliší od nových tůní (viz rozmezí hodnot).
Na místech, kde byly vybudovány tůně, se často vyskytoval nějaký typ mokřadu i dříve (viz odlehlé hodnoty). Vodní prostředí a biodiverzita se zde vyskytovala už před vybudováním tůně. Ještě častěji se dříve vyskytovaly různé typy mokřadů na místech současných stálých mokřadů, jak je známe dnes, a současných rybníků. Řada z těchto lokalit má prokazatelně dlouhodobou historickou kontinuitu v krajině, i když se typ biotopu změnil.
Krabicové grafy porovnávají stáří současného biotopu (tůně, mokřady, rybníky) a dobu trvání mokřadního biotopu na místě těchto současných biotopů. Doba trvání mokřadního biotopu byla určena jako počet let, kdy byl mokřad prokazatelně přítomný v daném místě za posledních 201 let.
Krabice zobrazují rozptyl hodnot mezi 1. a 3. kvartilem; čára uvnitř krabice je medián, vousy zobrazují rozsah hodnot bez odlehlých hodnot (body).
Makrozoobentos
Počet druhů makrozoobentosu v nových tůních se neliší od rybníků, ale je výrazně nižší než ve stálých mokřadech.
Celkový počet druhů jednotlivých lokalit tůní, mokřadů a rybníků. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 jsou odlišeny různými písmeny.
Krabice zobrazují rozptyl hodnot mezi 1. a 3. kvartilem; čára uvnitř krabice je medián, vousy zobrazují rozsah hodnot bez odlehlých hodnot (body).
Rarefakční křivky počtu druhů makrozoobentosu ve třech sledovaných biotopech.
Tůně a rybníky mají totožnou druhovou bohatost, která už příliš nestoupá, i když přidáváme další lokality. Naopak křivka druhové bohatosti stálých mokřadů by ještě rostla, pokud bychom přidali lokality (bohužel v dané oblasti jsme už další vhodné lokality v otevřené krajině nenašli). Druhová bohatost mokřadů jasně převyšuje tůně i rybníky.
Více informací o skupinách makrozoobentosu
Nové tůně podpořily výskyt vážek a dvoukřídlých (čeledí jako jsou pakomáři, komáři, komárci, koretry či břežnice) - jejich druhová bohatost je stejná jako ve stálých mokřadech (a vyšší než v rybnících).
Tůně naopak nenabídly vhodné prostředí pro vodní brouky, měkkýše anebo kroužkovce - jejich druhová bohatost je stejná anebo dokonce nižší než v rybnících.
U dalších skupin, jako jsou jepice a chrostíci, je vidět, že žádný ze tří biotopů pro ně nenabízí vhodné prostředí. Tyto skupiny celkově vymizely ze stojatých vod nížinné krajiny v důsledku plošné degradace vodního prostředí.
Počty druhů jednotlivých skupin makrozoobentosu na lokalitách třech typů biotopů. Rozdíly zobrazené odlišnými písmeny nad krabicemi byly testovány Kruskal–Wallisovým testem a následně Dunnovým post-hoc testem s Bonferroniho korekcí.
Klíčové faktory ovlivňující složení společenstva makrozoobentosu se liší mezi biotopy, protože se v nich liší prostředí, které na tyto bezobratlé působí.
V nových tůních je klíčovým faktorem predační tlak bentivorních ryb (které by zde vůbec neměly být) a vzdálenost od intravilánu, což je faktor související s výskytem ryb (zarybňování v blízkosti sídel), ale také znečištěním (indikované železem). Významné je také, zda se tůně vyskytují v oblasti slanisek, kde je výrazně jiný chemismus vody, což ovlivňuje také bezobratlé.
V mokřadech je velmi důležitým faktorem zatížení živinami (oranžová ve sloupečku) a hloubka vody, která odlišuje mělké, obvykle rozsáhlé mokřady od hlubších mokřadů, které často vznikly činností řek. V mokřadech překvapivě není signifikantní biomasa bentivorních ryb, což naznačuje, že jejich predační tlak není pro bezobratlé rozhodující jako v tůních.
Pro rybniční makrozoobentos je mimo zatížení živinami zásadní charakter litorálu a pokryvnost vegetací, což souvisí také s rozlohou těles (zelené části sloupečku). Vliv ryb v tomto biotopu nebyl testován, protože v rybnících nebyl možný ichtyologický průzkum. Silný efekt vegetace a charakteru litorálu ale naznačuje vliv chovu ryb na společenstvo makrozoobentosu.
Podíly variability v druhovém složení společenstva makrozoobentosu vysvětlené jednotlivými faktory prostředí ve ve třech biotopech testované přímou ordinační analýzou dbRDA (distance-based redundancy analysis).
Více informací o složení společenstva makrozoobentosu
Složení společenstva makrozoobentosu se liší mezi třemi sledovanými typy biotopů (barvy symbolů nejsou příliš promíchané a drží se u sebe).
Podél první osy zleva doprava se odlišují rybníky, do jejichž shluku zasahují některé nové tůně, zejména ty s velkou biomasou bentivorních ryb. To ukazuje, že složení společenstva makrozoobentosu tůní s velkým množstvím bentivorních ryb je podobné společenstvům rybníkům s řízeným chovem ryb.
Podél druhé osy zdola nahoru se od tůní a rybníků odlišují společenstva stálých mokřadů, ta jsou navíc druhově bohatší než tůně a rybníky (šipka směřuje nahoru). Společenstva mokřadů jsou druhově bohatá a odlišná, i když řada lokalit má velké množství bentivorních ryb. To naznačuje, že pestrost prostředí mokřadů působí proti výraznému vyžíracímu tlaku ryb.
Ordinační diagram nemetrického vícerozměrného škálování (NMDS) zobrazuje variabilitu v druhovém složení makrozoobentosu. Šipka ukazuje směr ve kterém narůstá počet druhů makrozoobentosu. Typy biotopů jsou rozlišeny barevně. Velikost kruhů znázorňuje početnost bentivorních ryb ve stálých mokřadech a nových tůních (v rybnících nebyly ryby sledovány).
Zooplankton
Rarefakční křivky počtu druhů zooplanktonu ve třech sledovaných biotopech, u mokřadů a rybníků byl zobrazen odděleně litorál a volná voda.
Druhová bohatost zooplanktonu nových tůní se blíží volné vodě rybníků. Významně více druhů se vyskytuje v litorálech stálých mokřadů i rybníků, kde jsou korýši více chráněni před predačním tlakem ryb, a také tu nachází vhodné podmínky druhy vyhledávající vegetaci.
Společenstvo zooplanktonu tůní je silně ovlivněno biomasou ryb a následně vegetací. V ostatních habitatech je patrný silný vliv živinového zatížení (TP, TN, průhlednost vody, orná půda v okolí). Vliv ryb je významný hlavně v litorálech, ve volné vodě jsou zásadní živiny a průhlednost. Na druhové složení zooplanktonu litorálů mokřadů má významný vliv také stáří mokřadu, což naznačuje roli historické kontinuity ve formování současných společenstev.
Podíly variability v druhovém složení společenstva zooplanktonu vysvětlené jednotlivými faktory prostředí v různých typech habitatů testované přímou ordinační analýzou dbRDA (distance-based redundancy analysis).
Více informací ke složení společenstev zooplanktonu
Zooplankton nových tůní (na grafu ohraničený červenou obálkou) se svým složením odlišuje od druhově bohatých litorálů stálých mokřadů i rybníků (ty jsou vně obálky). Společenstva tůní jsou velmi podobná druhově chudým společenstvům volné vody rybníků a většiny mokřadů. Čili jedná se o pelagický typ společenstva zooplanktonu, který je charakteristický spíše pro větší vodní plochy, ne pro mělké mokřadní biotopy.
Ordinační diagram nemetrického vícerozměrného škálování (NMDS) zobrazuje variabilitu v druhovém složení zooplanktonu. Typy stanoviště jsou rozlišeny barevně. Velikost symbolů ukazuje počet druhů zooplanktonu.
Ve většině tůní (63 %) byly zjištěny ryby.
Pokud v tůních byly přítomny ryby, obvykle dominovaly invazní druhy (39 %), jako střevlička východní, karas stříbřitý a slunečnice pestrá, méně často dominovaly původní ryby (10 %).
Z hlediska druhového složení se v nových tůních vyskytují tři typy rybích společenstev:
1) invazní, kde dominují invazní druhy ryb, především střevlička východní a karas stříbřitý,
2) rybniční, kde dominuje kapr obecný,
3) původní, kde se vyskytují hlavně perlín ostrobřichý, plotice obecná, lín obecný anebo okoun říční.
Ve středu grafu jsou vidět tůně, kde je složení společenstva pestřejší, ale vždy převažuje jeden typ společenstva.
Ordinační diagram nemetrického vícerozměrného škálování (NMDS) zobrazuje variabilitu v druhovém složení ryb. Barvy znázorňují zastoupení jednotlivých skupin ryb na lokalitě (invazní, původní a "rybniční", tj. druhy řízené rybniční obsádky). Zdroj obrázků ryb https://www.rybaribechyne.cz/atlas-ryb/.
Více informací o faktorech ovlivňujících kolonizaci tůní rybami
Hlavními faktory zvyšujícími pravděpodobnost výskytu ryb jsou zvyšující se hloubka a rozloha tůně a snižující se šířka litorálního pásu, což jsou typické vlastnosti "tůní typu vana“, které mají mnohem blíže k současným rybníkům než k přirozeným mokřadům.
Významným faktorem pozitivně ovlivňujícím kolonizaci rybami je blízkost lidských obydlí, což naznačuje nejčastější cestu, jak se ryby do tůní dostávají - pomocí lidí.
Výskyt ryb v tůních ani typ jejich společenstva příliš nesouvisí se stářím tůně. Nezanedbatelný podíl tůní je osídlen rybami už v prvních třech letech od vybudování. Tůně starší než pět let (čili tůně po uplynutí období udržitelnosti) jsou ve většině případů osídleny rybami, a to převážně invazními nebo původními. Mezi tůněmi starými 10 až 14 let, což je nejstarší skupina sledovaných tůní, se stále ještě vyskytují tůně bez ryb. To naznačuje, že v určité míře je možné tůně bez ryb udržet. Nejčastěji se jedná o tůně, které čas od času vysychají.
Jak ryby ovlivňují prostředí tůní
Různá rybí společenstva mají odlišný vliv na prostředí tůní. Invazní a rybniční společenstva zhoršují kvalitu vody (průhlednost a chlorofyl a) a související množství submerzní vegetace relativně více než původní společenstva. V tůních bez ryb jsou podmínky často srovnatelné jako v tůních se společenstvy původních ryb.
V nových tůních žije (dospělci) a rozmnožuje se (larvy a snůšky) statisticky významně méně druhů obojživelníků než ve stálých mokřadech.
Počet druhů dospělců (vlevo) a juvenilů - larev a snůšek (vpravo) obojživelníků v nových tůních a stálých mokřadech. Rozdíly byly testovány Mann-Whitney U testem a jsou zobrazeny písmeny nad krabicemi. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 jsou označeny písmeny. Krabice zobrazují rozptyl hodnot mezi 1. a 3. kvartilem; čára v krabici je medián; vousy zobrazují rozsah hodnot bez odlehlých (body).
Všechny druhy obojživelníků, s výjimkou skokana skřehotavého, byly častěji zaznamenány ve stálých mokřadech. Běžnými druhy nových tůní (frekvence výskytu větší než 30 %) jsou skokani skřehotavý, štíhlý a zelený, rosnička zelená, čolek obecný a ropucha obecná. Nové tůně nepodpořily skokana krátkonohého a s pár výjimkami čolky rodu Triturus a skokana ostronosého. Ropucha zelená se vyskytovala se srovnatelnou četností v nových tůních a stálých mokřadech. Indikačním druhem nových tůní je skokan skřehotavý, který se vyskytuje na 90 % tůní, včetně silně znečištěných.
Seznam druhů obojživelníků a jejich frekvence výskytu ve sledovaných biotopech. Zeleně jsou vyznačeny druhy, které byly vyhodnoceny jako indikátorové pro daný typ biotopu (IndVal, P < 0,05).
Složení společenstev obojživelníků v nových tůních je nejvíce ovlivněno vzdáleností od lidských sídel a výskytem tůní v oblasti bývalých slanisek. V mokřadech je jediným signifikantním faktorem doba jejich trvání, což ukazuje klíčový význam "starých" původních mokřadů pro obojživelníky. Když analyzujeme tůně a mokřady dohromady, je dominantním faktorem typ biotopu, což potvrzuje, že tůně podporují jiné složení společenstva obojživelníků než stálé mokřady.
Podíly variability ve složení společenstva obojživelníků (data o dospělcích) vysvětlené podmínkami prostředí v nových tůních a stálých mokřadech testované přímou ordinační analýzou dbRDA (distance-based redundancy analysis).
Více informací o složení společenstva obojživelníků
Z hlediska složení společenstva obojživelníků nejsou tůně a mokřady obývány zcela odlišnými společenstvy - ve střední části diagramu jsou tůně a mokřady částečně promíchané. To znamená, že na části lokalit nových tůní a stálých mokřadů jsou stejná společenstva a velikost symbolu ukazuje, že se jedná o společenstva, která mají střední až vysokou druhovou bohatost (v rámci rozmezí, které jsme zjistili). Jedná se o lokality, které mají delší trvání v čase (to se týká hlavně stálých mokřadů, které jsou v části grafu, kam míří šipka příslušné proměnné) a větší rozlohu (lokality v pravé spodní části grafu). To potvrzuje, že část lokalit nových tůní (zhruba 25 %) podporuje společenstva obojživelníků, která jsou zde srovnatelná jako na stálých mokřadech.
Ordinační diagram nemetrického vícerozměrného škálování (NMDS) znázorňuje variabilitu v druhovém složení obojživelníků. Typy biotopů jsou rozlišeny barevně. Počet druhů obojživelníků je zobrazen velikostí symbolu. Pasivně jsou promítnuty vysvětlující proměnné, které byly analýzou dbRDA vyhodnoceny jako statisticky významné.
Celkově bylo na lokalitách stálých tůní zaznamenáno 136 druhů a na lokalitách stálých mokřadů 129 druhů (na obou biotopech bylo dohromady 157 druhů ptáků). Z toho v obou biotopech hnízdil srovnatelný podíl druhů (tůně: 89 druhů, 65 %; mokřady 95 druhů, 74 %).
Počet druhů ptáků na lokalitách se neliší mezi tůněmi a mokřady. Ale na lokalitách nových tůních žije statisticky významně méně mokřadních druhů ptáků než na lokalitách mokřadů.
Počet druhů všech druhů ptáků (vlevo) a mokřadních druhů ptáků (vpravo) na lokalitách nových tůní (43 lokalit) a stálých mokřadů (29 lokalit). Rozdíly byly testovány Mann-Whitney U testem a statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 jsou zobrazeny písmeny nad krabicemi. Krabice zobrazují rozptyl hodnot mezi 1. a 3. kvartilem; čára v krabici je medián; vousy zobrazují rozsah hodnot bez odlehlých (body).
Více informací o počtu hnízdících druhů
Počet druhů hnízdících ptáků se neliší mezi lokalitami nových tůní a stálých mokřadů. Ale na lokalitách nových tůních hnízdí statisticky významně méně mokřadních druhů ptáků než na lokalitách mokřadů.
Krabicové grafy zobrazují počty všech druhů ptáků (vlevo) a mokřadních druhů ptáků (vpravo), které hnízdí na lokalitách nových tůní a ve stálých mokřadech. Rozdíly byly testovány Mann-Whitney U testem a statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 jsou označeny písmeny nad krabicemi. Krabice zobrazují rozptyl dat mezi 1. a 3. kvartilem; čára uvnitř krabice je medián; vousy zobrazují rozsah hodnot bez odlehlých (body).
Mokřadní druhy ptáků jsme rozdělili do čtyř ekologických skupin na základě způsobu využívání mokřadního prostředí: hladinové druhy (vodní ptáci pohybující se převážně na hladině vody, typicky vrubozobí), rybožravé druhy (druhy lovící ryby, typicky volavky, rybáci, racci a kormoráni), pobřežní druhy (druhy vázané na mělké břehy a bahnité okraje vod, především bahňáci) a rákosinové druhy (druhy vázané na porosty rákosin a pobřežní vegetace, typicky pěvci (např. rákosníci, cvrčilky, strnad rákosní), krátkokřídlí (např. chřástal, slípka, lyska), bukači a bukáčci).
Společenstvo ptáků nových tůní mělo ve srovnání se stálými mokřady statisticky významně nižší podíl hladinových a rybožravých druhů i jedinců. Na lokalitách nových tůní byl nižší podíl jedinců pobřežních ptáků, zatímco na stálých mokřadech byl nižší podíl rákosinových druhů.
Rozdíly v podílech abundance (vlevo) a počtu druhů (vpravo) čtyř ekologických skupin mokřadních druhů ptáků na lokalitách nových tůní a stálých mokřadů. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 jsou zobrazeny písmeny nad krabicemi.
Složení společenstev mokřadních ptáků v nových tůních je nejvíce ovlivněno vzdáleností od lidských sídel a výskytem bývalých slanisek. V mokřadech jsou klíčovými faktory biomasa ryb a množství mokřadů v okruhu 5 km.
Podíl variability ve složení společenstva ptáků vysvětlené podmínkami prostředí v nových tůních a stálých mokřadech na základě výsledků přímé ordinační analýzy dbRDA (distance-based redundancy analysis).
Více informací o složení společenstva ptáků
Složení společenstva mokřadních ptáků se lišilo mezi tůněmi a mokřady, i když ve středu grafu je vidět několik lokalit, které měly velmi podobná společenstva ptáků (podobně tomu bylo u obojživelníků). Takových lokalit ale bylo méně než u obojživelníků a byly to lokality se střední druhovou bohatostí.
Ordinační diagram nemetrického vícerozměrného škálování (NMDS) znázorňuje variabilitu v druhovém složení mokřadních ptáků. Typy biotopů jsou rozlišeny barevně.
Zobrazeny jsou druhy ptáků jejichž indikátorová hodnota byla vyšší než 0,6: Alatt = Alcedo atthis, Anans = Anser anser, Aralb = Ardea alba, Arcin = Ardea cinerea, Ayfer = Aythya ferina, Gachl = Gallinula chloropus, Loflu = Locustella fluviatilis, Lonae = Locustella naevia, Mastr = Mareca strepera, Nynyc = Nycticorax nycticorax, Phcar = Phalacrocorax carbo, Raaqu = Rallus aquaticus. Všechny uvedené druhy jsou indikátorové pro stálé mokřady; pro nové tůně nebyl identifikován žádný indikátorový druh.
V stálých mokřadech žije výrazně více vzácných a ohrožených druhů obratlovců než v nových tůních a také výrazně více vzácných a ohrožených druhů bezobratlých než v rybnících a nových tůních.
Rarefakční křivky počtu chráněných a ohrožených druhů obratlovců (vlevo) a bezobratlých (vpravo) v sledovaných biotopech.
Významně vyšší frekvence výskytu chráněných a ohrožených druhů obratlovců i bezobratlých jsme zaznamenali ve stálých mokřadech.
Frekvence výskytu stejných druhů v porovnávaných biotopech, vlevo opět obratlovci a vpravo bezobratlí. Rozdíly byly testovány Kruskal-Wallisovým testem s Dunnovým post-hoc testem a Bonferroniho krekcí. Statisticky významné rozdíly na hladině významnosti α = 0,05 jsou odlišeny různými písmeny. Krabice zobrazují rozptyl hodnot mezi 1. a 3. kvartilem; čára uvnitř krabice je medián, vousy zobrazují rozsah hodnot bez odlehlých (body).
Akumulační křivky ukazují, že regionálně vzácné druhy obratlovců nové tůně prakticky nepodporují (křivky mokřadů a tůní jsou zcela odlišné). U bezobratlých je, naopak, trend počtu druhů v tůních a stálých mokřadech totožný. Podpořili výrazně více vzácných druhů než rybníky.
Rarefakční křivky počtu regionálně vzácných druhů obratlovců (vlevo) a bezobratlých (vpravo) v sledovaných biotopech.
Regionálně vzácné druhy se do značné míry lišily mezi stálými mokřady a novými tůněmi. Z celkového počtu 57 druhů bylo jen 15 druhů zaznamenáno na obou typech biotopů. Pouze ve stálých mokřadech jsme zaznamenali až 26 regionálně vzácných druhů, zatímco pro prostředí nových tůní bylo unikátních 16 druhů.
Eulerův diagram regionálně vzácných druhů vyskytujících se ve stálých mokřadech (vlevo), nových tůních (vpravo) a v obou biotopech (uprostřed).
Více informací k vzácným a ohroženým druhům
Seznam lokálně (na jižní Moravě) vzácných druhů živočichů a frekvence jejich výskytu ve třech sledovaných typech biotopů
Seznam ohrožených druhů živočichů na základě červeného seznamu a vyhlášky a frekvence jejich výskytu ve třech sledovaných typech biotopů
Frekvence výskytu je vypočítána jako procentuální podíl obsadených vodných těles z celkového počtu těch, co byly sledovány. Počet zkoumaných vodních těles se mezi typy biotopů liší: stálé mokřady (28), nové tůně (72) a rybníky (35). Pro celkové srovnání počtu druhů jsou proto vhodné rarefakční křivky (viz výše).Obratlovci (ryby, obojživelníci a ptáci) nebyli v rybnících sledováni.
V nových tůních žije více nepůvodních a invazních druhů obratlovců než ve stálých mokřadech. Ve stálých mokřadech bylo druhové spektrum těchto obratlovců naším vzorkováním s velkou pravděpodobností vyčerpáno, zatímco v nových tůních je ještě pravděpodobný nárůst počtu druhů s dalšími lokalitami. Konfidenční interval je nicméně velmi široký.
V rybnících žije výrazně více nepůvodních a invazních druhů bezobratlých než ve stálých mokřadech a nových tůních. Jejich počet nebyl naším vzorkováním zdaleka vyčerpán. Naopak u stálé mokřady a nové tůně se v počtu druhů ani trendu růstu neliší.
Pozor na rozmezí počtu druhů, grafy zobrazují variabilitu mezi zhruba čtyřmi a dvanácti druhy.
Rarefakční křivky počtu druhů nepůvodních a invazních obratlovců a bezobratlých v nových tůních a stálých mokřadech.
Více informací k nepůvodním a invazním druhům
Seznam nepůvodních a invazních druhů živočichů a frekvence jejich výskytu ve třech sledovaných typech biotopů.
Frekvence výskytu nepůvodních a invazních druhů je vypočítána jako podíl osídlených lokalit z celkového počtu lokalit, které byly sledovány. Počet zkoumaných lokalit se mezi typy biotopů liší: stálé mokřady (29), nové tůně (72) a rybníky (35). Pro srovnání celkového počtu druhů jsou proto vhodné akumulační křivky (viz výše). Obratlovci (ryby, obojživelníci a ptáci) nebyli sledováni v rybnících z důvodu konfliktu s hospodařením na rybnících.
Řešitelé projektu
Financování
Spolupráce
